jen tak...

Když jsem tu psala naposled, byl krásný podzimní den a  já si připadala možná tak trochu nevyužitě, ale krásně a  blaženě....  Víc než týden je pryč a já jako bych překročila hranice iluzí.  Je pozdě v noci, nemůžu usnout, protože mi kape z nosu, bolí mě v krku a mám hlavu plnou těch svých různých nápadů. Dělám teď na několika interierech najedou, pro normálního člověka by to nebylo nic zvláštního, ale já jsem zřejmě zvláštní odrůda Boží  tvořivosti. Jsem naprogramovaná tak, že dokud nesplním úkol, nemám klid. Neustále mi to šlape v hlavě a snažím se najít nejlepší možné řešení. Jediná možnost, jak dojít zaslouženého odpočinku, je,  že mě někdo praští po hlavě. Ale ještě než to někdo skutečně udělá,  roztočím ten svůj nepokojný mozeček na plné pecky, dám dohromady všechny ty moje bláznivé nápady a možná brzy bude pár lidí zase trochu spokojenějších, bude se jim hezky bydlet a pracovat a  já se zase budu cítit tak nějak nevyužitě, krásně a  blaženě...