Ahoj jmenuju se Eva-což je předvídatelné vzhledem k tomu,že se můj blog jmenuje Eva, tipla bych ,že lehce odhadnete taky mé druhé jméno...Je mi bez dvou let rovných 4O,pravdou je ,že drobné nikdy nepočítám,důvod je prostý-má paměť je právě tak stará jako já,takže spolu budeme vždycinky počítat jedině 10...20....30...40...Mám 3 děti-dá-li se to tak nazvat,vzhledem k jejich vzrůstu a patriarchálnímu chování,každopádně já jim říkám děti,vzhledem k tomu,že jsem jejich matkou.Tereze je 17 a narodila se teprve nedávno-mám pocit,že prošla strojem času. Každé narozeniny si ode mě trpělivě vyslechne dojemné vypravování,jak to všechno bylo ,když se narodila ,jak byla nádherná ,nejkrásnější na celém světě a jak jsme z ní byli všichni úplně hotoví a to jsme koneckonců dodnes.Štěpánovi je 15 a je opět prvňák,doufám,že jeho druhou vzdělávací etapu přežijeme ve zdraví.Naše komunikace probíhá z mého úhlu pohledu tak, že já vysvětluju a on po mě řve a z jeho úhlu pohledu,že on konstatuje a já nadávám-puberta je jednoznačně dostatečně neprobádané období.Každopádně s nadějí vyhlížíme den,kdy budeme moci s jistotou říci-je to za námi.Honzíkovi je 10 a právě si obaluje sešity do školy,tímto obvykle jeho veškeré školní nadšení končí,ale třeba to letos bude jinak než loni,předloni ,před předloni a před před předloni.Člověk by neměl nikdy ztrácet naději,vzdávat se svých snů a už vůbec by neměl přestat vidět své děti jako úžasné,krásné,obdivuhodné,nadané,milé a pozoruhodné bytosti, protože každý nový den se nás bude snažit přesvědčit o opaku.Ne ne ne na nás si nepřijdou...Můj muž Stašek měl obrovské štěstí,že mě našel,objevil ,přesvědčil, vzal si mě a teď mě má až do smrti na krku.Abyste rozuměli-jsem totiž něco jako okrasa, výhra v loterii anebo zakopaný poklad-to jakože budu teprve nalezena a bude odhalena má skutečná hodnota a my se pak konečně staneme bohatými.
Žádné komentáře:
Okomentovat